Jsem otrokem své mysli

Mysl není jenom o myšlení a myšlenkách. Mysl generuje myšlenky a ty spouštějí emoce, které pak řídí celý náš vnitřní systém. Emoce mají vztah k jednotlivým tělesným orgánům. Naše orgány neplní jen fyzické funkce, ale i energetické. Emoce doslova protékají našimi orgány. Ovlivňují náš zdroj energie i imunitu. 

Je odvážné přiznat si, že nemám svou mysl pod kontrolou.

Už probuzení je důležitý okamžik. I po ránu už máme nějaký pocit, sotva otevřeme oči, i když jsme ještě nestihli myslet. Myšlenky a pak i emoce jsou kódovány tělem. Aniž by se vám tedy hned ráno něco přihodilo, můžete se cítit na nic. Ve stresu. Unavení. Nebo taky klidní a spokojení.

Záleží na tom, v jakém stavu jste zanechali tělo večer. Může se to projektovat i do snů, které vám na něco ukazují anebo může docházet k ujasnění prožité situace. Emoce, potažmo hormony uvolněné v rámci prožitého stresu, tak kolují krví v rámci fyzického těla celou noc a odrazí se to ráno. 

Pokud tedy neustále nad něčím rozjímáte a přemýšlíte, jste takzvaným „otrokem své vlastní mysli"

Neustále se zabýváte tím, co byste mohli mít, co jste neměli i na co se těšíte.

Pokud tedy víme, že nás myšlenky a emoce ovlivňují na fyzické úrovni. Musíme jít ke spouštěči a tím se to pokusit zastavit. Zaměřte se především na myšlenky, které se stále opakují, jako gramofonová deska. Naslouchejte hlasu nezaujatě. Nekritizujte. Jenom vnímejte a poslouchejte. Napište si je. Pokud vypozorujete myšlenku a následný pocit. Chytili jste spouštěč a tím můžete dostat mysl i emoci pod kontrolu. Základem je, se ve vlastní osobnosti vyznat. Sebepoznání zaručuje, že emoce neovládají nás, ale máme je pod zdravou kontrolou, tj. máme dobrou zpětnou vazbu svého chování. 

Jestliže z vlastní vědomé zkušenosti o sobě víme, že v rozhodujících okamžicích, kdy jsme vystaveni stresu, máme určitý model chování a podléháme nějakým emocím , je nutné naučit se zvládat takové stavy a mít systém, jak nepodlehnout, jak se zrelaxovat, emoci sice prožít, ale ne tak, aby nás oslabila.